Město má být utvářeno ve spolupráci s občany, kteří v něm žijí

Celý život pracuji v oblasti obchodu a marketingu ve středně velkých společnostech. K Roztokám mám silný vztah od doby dospívání, kdy jsem dojížděla na místní faru na setkání mládeže s páterem Aloisem Kánským. 

Doma jsem na Dubečnici, od roku 2019.

Po úspěchu v komunálních volbách v roce 2022 jsem se stala zastupitelkou a později radní za Roztoky sobě. Začala jsem zapojovat občany do utváření podoby města. Prvními projekty byla úprava hřiště na Dubečnici nebo příprava postupné proměny parku v Tichém údolí. Že město spolupracovalo na plánech s občany, byla premiéra. Zapojili jsme vás do společných setkání, kde jsme za přítomnosti architektů, urbanistů a představitelů města společně zjišťovali právě vaše potřeby, přání a třeba i sny.

Obnovila jsem neformální setkávání zástupců radnice s občany pod názvem 

„Se starostou u jednoho stolu“. Zasadila jsem se o zavedení bezpečnostního značení jízdních kol. Skrytý kód pomáhá policii najít vlastníka kola, pokud o něj přijde. Proto také zloděje odrazuje.

Od roku 2018 se dobrovolnicky věnuji politickým kontaktním kampaním (Praha Sobě, Milion chvilek pro demokracii), během nichž na ulici mluvím s lidmi po celé republice o nutnosti volit takové politiky, kteří ctí principy demokracie a jsou společensky a ekonomicky zodpovědní. Jsem také členkou správní rady Amnesty International, nevládní celosvětové organizace, jež bojuje za práva nespravedlivě trestaných lidí.

V Roztokách jsem spoluzaložila humanitární sklad jako součást iniciativy „Roztoky pomáhají“ a zapojila se do pomoci lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. Humanitární sklad se s podporou města proměnil v úspěšně fungující „KOmunitní Šatník“, který díky práci dobrovolníků nabízí pomoc lidem v nouzi. Z dobrovolných příspěvků získáváme desítky tisíc ročně pro roztocké občany v nouzi.

V Roztokách bych se ráda dál věnovala zapojení občanů do podoby města. 

S celým týmem Roztok sobě sdílím hluboké přesvědčení, že město má být utvářeno ve spolupráci s občany – nikdo jiný ho totiž nezná lépe než ten, kdo zde žije. 

Za neméně důležité považuji brzdit prodávání obecního nemovitého majetku, kterého je již teď žalostně málo. Naopak možnosti, jak majetek nabývat – ať už kvůli zlepšení života občanů, nebo za účelem přínosu pro obecní pokladnu – jsou pro mě nejvyšší prioritou.

A čeho si nejvíc cením na proběhlých čtyřech letech v komunální politice a běžném životě v Roztokách? Stále mohu říct, že jsme město plné laskavých a štědrých lidí, krásná kombinace nejrůznějších povah, talentů a životních příběhů, a že jsem se nesetkala s neochotou pomoci lidem v nouzi. A že jsme přes všechny karamboly zůstali i na radnici v dobrých vztazích a tam, kde přátelství vznikla, také přetrvala. 

S ohromnou vděčností děkuji osudu, že práce v Roztokách sobě se vyznačuje všeobecným vzájemným respektem a i po čtyřech letech jsme především přátelé.

A proto do toho jdu znovu a budu kandidovat i v podzimních volbách 2026.