Léto, které lámalo teplotní rekordy, ukázalo, jakou roli hraje město hned v několika věcech: v přípravě krajiny a vody na sucho a horko, v komunikaci, když je potřeba lidem rychle říct, co dělat, a v tom, jak je obecně připravené na mimořádné situace. Všechny tři roviny potřebují totéž – soustavnou práci. Roztoky letos vedro ustály, ale přiznejme si upřímně, že taková i sušší léta podle prognóz budou čím dál častější a současná příprava prostě není dostatečná.
Horko na první pohled jako velký problém nevypadá. Nehoří dům, nepadají stromy – je… jenom horko. Jenže 29. června hlásily záchranky v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji rekordní počty výjezdů, víc než na vrcholu covidu. Český statistický úřad zveřejnil letošní červnovou nadúmrtnost: ukázala v jednom týdnu zhruba o desetinu úmrtí víc, než je obvyklé. Horko zabíjí. A dokud se to nespočítá, nikdo to nevidí.
Adaptace na klimatickou změnu jde dělat i po kouscích
Sucho, přívalové srážky a požáry chce v létě řešit skoro každý. Výraz „klimatická změna“, a obzvlášť „klimatická krize“ je ale jednak pro spoustu lidí odrazující, jednak vede k obavám, jestli to nebudou jen velké drahé plány o ničem bez reálného dopadu. Před čtyřmi lety rozhodně nebyla shoda na tom, že jde o strategické téma, které je město připravené uchopit. Ale v menších konkrétních projektech nebyl důvod čekat, a tak jsem jako místostarostka rozjela několik kroků v oblastech, ze kterých se adaptace města na klimatickou změnu typicky skládá, a při odchodu z radnice jsem udělala maximum pro to, aby v práci mohli pokračovat kolegové.
Pro udržitelnou a funkční zeleň uvnitř města je nutný plán – a tím bývá generel nebo studie sídelní zeleně. Práci na ní jsem předávala ve fázi prozkoumaných dobrých příkladů, sehnané dotace a člověka, který je schopný kompetentně vypsat zadání tak, aby odpovídalo potřebám města – což není samozřejmost. Realizuje se teď pod novým garantem. Souběžně jsem prosazovala sázení stromů podle pražských standardů uličních stromořadí – to se povedlo. Změnu v péči o stromy, hlavně o nově vysazené a o ty po větším zásahu, jsem se snažila prosadit taky, ale zatím se to nepodařilo – a bez ní staré postupy na zeleň ve městě prostě nestačí.
Hospodaření s vodou znamená změny v zasakování na pozemcích nebo vytvoření retenčních nádrží při rekonstrukcích náměstí a hřišť. Nás ale trápí i místo, kde jde vodu skoro jen zpomalit – a tak jsem zadala srážkoodtokovou studii Žalovského potoka, kterou zpracovává Ing. Adam Vokurka, Ph.D. z katedry vodního hospodářství krajiny ČVUT. Je hotová, bohužel několik měsíců bez reakce a dalších kroků města. Představovala bych si větší aktivitu.
Komunikace je zásadním úkolem města
Komunikace v krizi, i v „pomalé a vleklé“, jako je sucho a horko, není doplněk. Je to způsob, jakým se město domluví s lidmi, co se děje a co mají dělat, a zároveň s dalšími aktéry – hasiči, sociálními službami, sousedními obcemi –, kteří musí na stejnou situaci reagovat.
Naštěstí se situace nepřeklopila v žádný akutní problém, i tak byla v komunikaci cítit nejistota města, co je jeho úkol. Na webu vyšel obecný text, jak zvládnout horké dny, vysvětlení, proč se neseká tráva, dvoudenní ochlazovna v přízemí radnice. O požárním nebezpečí, přestože hejtmanka Petra Pecková letos dvakrát – naposledy od 1. srpna do odvolání – vyhlásila pro celý kraj dobu zvýšeného nebezpečí požáru, nepadlo na webu města nic; desítky obcí přitom oznámení hejtmanky zveřejnily. Zůstal jen automatizovaný ukazatel stupně rizika s dlouhým generickým textem, který se musí pro informace rozkliknout, a ten se za skutečnou komunikaci považovat nedá.
Sucho a horko je přitom jen jedním z projevů toho, čemu budeme čelit čím dál častěji – a situací, kde bude komunikace města naprosto zásadní, bude přibývat. Jak moc na jasném sdělení záleží, ukázal letos v srpnu svazek obcí Domašovsko na Brněnsku. Čtyři dny po výzvě k úspoře vody spotřeba místo poklesu stoupla o 60 až 80 kubíků denně a následně museli obyvatelům oznámit, že je vodojem prázdný. Proč? Výzva řekla lidem, že voda dochází. Neřekla, jaká úspora reálně pomůže ani kdo omezí spotřebu dřív než oni – a vyděšený člověk si zásoby raději napustí, dokud to jde.
Krizová připravenost stojí
Roztoky letos podobný test nepotkaly. Ale to nutně neznamená, že bychom obstáli lépe.
V prosinci 2025 uložilo na můj návrh zastupitelstvo úřadu zpracovat analýzu krizových situací a návrh opatření k jejich zvládnutí. Ať jde o povodeň, blackout, kybernetický útok nebo vedro, základní mechanismy – kdo s kým v tu chvíli mluví, kdo co zajišťuje, jak se to srozumitelně řekne lidem – jsou z velké části stejné. A bezpečnostní situace ve světě se dlouhodobě nezlepšuje, takže podobných situací může přibývat. Termín splnění se posunul nejprve na konec června, poté do konce října, s odůvodněním, že město kontaktovalo platformu PřipravmeSe! a na problematice s ní zahájilo práce. Realita je zatím skromnější: podle posledních informací, které mám k dispozici, proběhla jedna konzultace a na navazující nabídku město zatím nereagovalo – do zářijového jednání zastupitelstva se to ale ještě může změnit.
Očividně téma nemá na radnici jasnou politickou váhu. Současně je to koordinační agenda, kterou nemůže smysluplně řešit nikdo z opozice – a bez toho, aby ji nesl někdo zevnitř vedení, prostě čeká.
Co s tím
Po roce a půl v opozici se dá bez obav vrátit k tempu, které město mělo předtím, nebo dokonce zrychlit. Adaptace na klimatickou změnu je pro nás zásadní téma bez ohledu na to, jestli se na něm najde shoda. Ale pokud se stane jedním ze strategických oblastí, které bude vůle napříč politickým spektrem řešit, bude práce daleko rychlejší a snadnější. Za nás se tématu věnuje Michael Hošek, který se dlouhé roky zabývá krajinou i adaptací měst na sucho, horko i přívalové deště a další projevy změny klimatu, mimo jiné jako odborný garant Adapterra Awards – ocenění přesně těchto počinů. Stejně jasně se k tomuto tématu i práci na krizové připravenosti a komunikaci hlásím já.
Zuzana Šrůmová, Roztoky sobě