Klima se mění, extrémů počasí přibývá a Roztoky na to reagují jen v dílčích krocích. Tenhle text je soupis toho, z jakých oblastí se reakce měst velikosti Roztok obvykle skládá a jak na tom v které oblasti jsme.

Adaptace není jen práce s následky, ale především příprava na předpokládaný vývoj. Horko i sucho (či přívalové srážky) v Roztokách v příštích desetiletích zesílí i při rychlém snižování emisí ve světě. Město ale svými silami může ovlivnit, jak se tu bude dát v létě žít a jak výkyvy teplot a srážek dokáže město, krajina, i my obyvatelé zvládnout.

Z čeho se adaptace města skládá

Metodiky pro obce rozkládají adaptaci na tematické oblasti, aby se nezůstalo u stromů, mlžítek a pítek. Pro město velikosti Roztok jich dává smysl sedm.

1. Zeleň a stín. Stromy, stromořadí, plochy zeleně, druhová skladba, a hlavně péče o to, co už roste.
2. Srážková voda ve městě. Kam teče voda ze střech, ulic a parkovišť, kolik jí vsákne a kolik skončí v kanalizaci, ale i její chytré zadržování a využívání tam, kde to jde.
3. Voda a půda v krajině. Odtok z polí a lesů nad městem, eroze, zádržná opatření na potocích, nebo úpravy prudkých koryt kvůli prevenci škod.
4. Pitná voda. Zdroje, ztráty v síti, co se děje při delším suchu.
5. Budovy a energie. Přehřívání vnitřních prostor, stínění, spotřeba, vlastní výroba.
6. Lidé za horka a krizová připravenost. Zranitelné skupiny, provoz škol a služeb, pítka a mlžítka, prevence požárů a přípravy na nebezpečí požáru, vichřice, výpadků proudu.
7. Nástroje města. Pozemky, pravidla v územním plánu a ve smlouvách, data, peníze, odpovědné osoby.

První tři oblasti jsou vidět a mluví se o nich zpravidla nejvíce. Sedmá se přeskakuje a přitom rozhoduje o tom, jestli zbylých šest vůbec půjde udělat.

Kde v tom Roztoky jsou

Vezmeme to pěkně po oblastech.

1. Zeleň a stín

Na osluněném chodníku je v horkém dni výrazně tepleji než pod vzrostlým stromem a rozdíl je cítit i večer – dlažba ve stínu se přes den tolik nenahřeje. 

Kde jsme Město zadalo studii systému sídelní zeleně, která může (a měla by) obsahovat i typové návrhy ulic – je to dokument, na kterém se dá postavit všechno ostatní, co se týká nově zakládaných stromořadí, záhonů a podobně, ale i péče o ty existující. Její vznik jsme jako Roztoky sobě ještě na radnici iniciovali a požádali o dotaci, město dotaci získalo a od ledna 2026 se studie zpracovává. Co nám chybí, je přehled a výměra toho, o co se vlastně staráme – pasport stromů existuje a v praxi se používá klopotně, pasport zeleně chybí. Chybí také systém péče o nové výsadby i stálá údržbová péče o staré porosty. Zastínění veřejných prostranství je slabé.

Další kroky:

• Ze studie vytvořit závazné pořadí ulic a ploch a pracovat na jejich postupné přeměně.
• Pořídit pasport zeleně a používat ho při plánování údržby a při sestavování rozpočtu, ale i kontrole provedených prací.
• K úpravám veřejných prostranství, ulic a náměstí vždy přidružit i projekt zeleně jako součást, se kterou se od začátku počítá, i s plánem péče pro první tři roky.
• Mít provozní položku na péči, která roste s každou nově vysazenou plochou (a samozřejmě preferovat nízkoúdržbové suchomilné výsadby – bývají levnější než sekání trávníku).
• Sledovat úspěšnost – např. kolik vysazených stromů přežilo, jestli mají viditelné přírůstky.

Studie systému sídelní zeleně umožňuje, aby město mělo jasný směr a aby součástí investic od samotného vzniku projektu nebo studie byla práce se zelení. Personálně taková práce stojí na osobě krajinářské architektky, kterou má město velmi zkušenou.

Technologie sázení: Studie by měla město rozdělit i podle toho, jakou technologií se v daném místě sází. Standard pro výsadbu stromů počítá s tím, že vzrostlý strom potřebuje pro kořeny aspoň 25 m³ zeminy – to je krychle o hraně tří metrů. Středně velký strom 16 m³, tedy krychle o hraně dva a půl metru, malý strom 8 m³. A upozorňuje, že strom uzavřený v malé díře v dlažbě, ze které kořeny nemají kam růst, se bude muset zalévat po celou dobu svého života. 

• Uprostřed dlážděné plochy, kde se prostor pro kořeny musí vytvořit uměle a hlídá se přítok i odtok vody. Nejdražší varianta pro nejnáročnější místa – bez ní tam ale strom neporoste a nemá smysl to zkoušet levněji. V Roztokách jde ale prakticky o jednotky stromů. Pilotně je takto zasazený jeden strom na náměstí před vinárnou. 
• Po okrajích náměstí a v ulicích, kde jde pod chodníkem udělat souvislý pás zeminy, ve kterém se kořeny sousedních stromů propojí. Každý strom pak nestojí sám ve vlastní díře. Vyjde to na zlomek ceny předchozího a pokryje to většinu uličních stromořadí.
• Na hřištích, v parcích a všude, kde má strom volnou půdu. Tady se řeší hlavně druh, ochrana kmene a zálivka v prvních letech.

Studie se zpracovává teď, takže tohle je věc, která se dá do zadání ještě doplnit: ať plochy roztřídí podle technologie výsadby a u té nejdražší jmenovitě řekne, o která místa a kolik stromů jde. Bez toho se pak na náměstí buď nesází vůbec, nebo se sází do dlažby a stromy se po pár letech vyměňují.

2. Srážková voda ve městě

Když spadne za půl hodiny tolik vody jako jindy za měsíc, rozhodne se během těch třiceti minut: buď má voda kam vsáknout, nebo teče po asfaltu do podchodu a do sklepů. 

Kde jsme: Zadržení vody se řeší u nových staveb a rekonstrukcí ulic. Územní či regulační plán určuje, jakou část pozemku smí nová stavba zastavět a zpevnit a kolik vody musí zasáknout na vlastním pozemku. Pro Žalovský potok existuje srážkoodtoková studie – výpočet, kolik vody při přívalovém dešti steče ze strání a polí nad městem, kudy poteče a kde jde zachytit. S jejími výsledky se zatím nijak nepracuje. Pro zbytek města takový výpočet nemáme. Generel odvodnění, tedy souhrnný plán toho, kolik vody unese kanalizace ve městě, město před lety rozpracovalo a práce přerušilo. 

Další kroky:

• Zadat stejnou srážkodtokovou studii pro zbývající povodí na našem území. Je to levnější a rychlejší než generel odvodnění a odpoví na otázku, odkud voda přitéká a kde a jak ji lze zachytit.
• Teprve podle jejího výsledku rozhodnout o generelu odvodnění, který řeší jinou otázku – co unese potrubí ve městě – a dělá se s provozovatelem kanalizace.
• Při rekonstrukcích ulic používat snížené obruby a spádování chodníků do záhonů.
• Využívat srážkovou vodu z městských střech na zálivku a pracovat s retenčními nádržemi při návrhu veřejných prostranství, kde to jde.
• Motivovat obyvatelé (finančně, informacemi nebo koordinační pomocí) k tomu, aby u starých zástaveb vybudovali vsaky nebo zadržování vody na pozemcích a voda zbytečně nešla do kanálu.

3. Voda a půda v krajině

Kde jsme: Město nemá žádné podmínky hospodaření pro zemědělce, kteří užívají jeho pozemky. Opatření navržená srážkodtokovou studií na Žalovském potoce čekají na realizaci. Krajinné prvky typu aleje zakládá a o založené významné krajinné prvky (kusy krajiny s vlastní zákonnou ochranou, u nás Skalka, Holý vrch nebo Řivnáč) se z větší části stará spolek Jestřábník se souhlasem města na vlastní náklady (tj. typicky z grantových peněz, které si sám sežene z jiných než městských zdrojů). Město má naprosté minimum pozemků, což jakoukoliv práci s krajinou velmi komplikuje. 

Další kroky:

• Doplnit do smluv, kterými město pronajímá pole zemědělcům, parametry hospodaření: plodiny, protierozní opatření, meze – tedy pásy trávy a keřů napříč svahem, které zpomalí stékající vodu.
• Realizovat zádržná opatření na Žalovském potoce podle srážkoodtokové studie.
• Pozemkové úpravy. Je to zákonný postup, při kterém se v celém katastru znovu narýsují hranice pozemků: každý vlastník dostane stejnou hodnotu, jen jinde, a zároveň se vyčlení pruhy na cesty, meze a zádržná opatření, aniž by je město muselo vykupovat. Vede je Státní pozemkový úřad a trvá to roky, takže se musí začít dřív, než to bude potřeba.
• Pracovat s územním systémem ekologické stability (ÚSES) – to jsou plochy a pásy, které má územní plán rezervované pro přírodu tak, aby na sebe navazovaly a rostliny i živočichové se mohli krajinou šířit. Na mapě zakreslené jsou, na místě tam často je pole.
• Nastavit hospodaření v městských lesích s ohledem na sucho postupnou úpravou druhové skladby.

4. Pitná voda

Je to jediná věc na tomhle seznamu, bez které se nedá vydržet ani den. 

Kde jsme: Roztoky nemají vlastní zdroj, vodu přebírají z pražské soustavy. Ztráty v síti jsou podle provozovatele podprůměrné, tady jsme na tom dobře. Sucho se nás proto nedotkne tak, že by došla voda ve vlastním vrtu – přijde jako rozhodnutí někoho jiného, tedy omezení odběru nebo cena. Velká soustava je při suchu odolnější než malý vlastní zdroj, ale platíme za to jediným napojením: jedna havárie na přivaděči a město je bez vody během hodin. Část obyvatel má vlastní studny, většinou s užitkovou vodou.

Další kroky:

• Zjistit a zveřejnit, na jak dlouho městu vystačí voda ve vodojemech, když se dodávka zastaví. Je to jedno číslo a určuje tempo všeho ostatního, co by se v takové situaci muselo stihnout.
• Prověřit, jestli existuje druhé napojení nebo propojení se sousední soustavou, v jakém je stavu a co by stálo ho mít použitelné.
• Mít popsané nouzové zásobování: kde budou stát cisterny, kdo je přiveze, za jak dlouho a jak se to lidem oznámí. Navázat to na krizovou komunikaci a zkontrolovat, co o Roztokách říká krajský plán nouzového zásobování vodou.
• Vědět o studnách ve městě. U městských objektů zjistit rovnou, které jsou funkční a jakou mají vydatnost; u soukromých nabídnout majitelům, aby se přihlásili dobrovolně. Užitková voda ze studny při výpadku pokryje splachování a úklid, což je většina spotřeby.
• Umožnit zálivku užitkovou vodou. Technické služby dnes zalévají pitnou vodou, protože mají jedinou cisternu a nechtějí si ji kontaminovat. Je to otázka techniky, ne přístupu: druhá nádrž vyhrazená na užitkovou vodu a místo, kde se dá plnit, ten problém řeší. Patří to do rozpočtu technických služeb co nejdříve, tj. než přibudou další výsadby. 

5. Budovy a energie

Kde jsme: Na městských budovách běží úsporná opatření, nové se staví s obnovitelnými zdroji, veřejné osvětlení se vyměňuje za LED. Město nechalo zpracovat energetickou koncepci a počítá s fotovoltaikami na městských budovách, ale i dalšími kroky. Vnitřní teploty ve škole, ve školkách a v domě s pečovatelskou službou ale systematicky nikdo neměří.

Další kroky:

• Změřit vnitřní teploty ve škole, školkách a domě s pečovatelskou službou přes léto (u škol myšleno v červnu) a řešit přehřívání v první fázi stínicí technikou a nočním předchlazením – vyjde levněji než klimatizace.

6. Lidé za horka a krizová připravenost

Kde jsme: Pítka jsou na minimu míst a automaticky se s nimi nepočítá ani při návrhu hřišť, mlžítka žádná (kromě mlžícího režimu kašny na náměstí). Pro vlnu veder město nemá popsaný postup.

Další kroky:

• Pítko na každém významnějším veřejném prostranství, stín u zastávek, hřišť a cest do školy.
• Sepsat postup pro vlnu veder: kdo zkontroluje seniory, kde je chladné místo k přečkání, jak se mění provoz školek a městských akcí, jak se chrání venkovní pracovníci. Ze všeho v tomhle textu to stojí nejmíň peněz.
• Projít riziko požáru vegetace: přístupové cesty k polím a lesům a zdroje vody pro hasební zásah. Upravit péči o vysychající les na Solníkách.

7. Nástroje města: pozemky, pravidla, data, peníze

Kde jsme: Město vlastní minimum pozemků. To je ta nejtvrdší překážka celého tématu – na cizím pozemku město nevysadí strom ani nezadrží vodu, ať má jakoukoli studii, nebo jen s velkými obtížemi. Když jsme byli na radnici, byla navázaná spolupráce se specialistou na psaní dotací pro téma klimatické změny. Bez toho je věta „na studii/opatření jde získat dotaci“ prázdná.

Další kroky:

• Získávat pozemky systematicky: sledovat dražby, nabídky státních pozemků od ÚZSVM a Státního pozemkového úřadu, využívat směny při změnách územního plánu a předkupní právo u ploch pro veřejně prospěšná opatření.
• Mít k tomu seznam priorit a rozpočtovou rezervu, aby se o koupi nerozhodovalo podle toho, co zrovna přijde na stůl.
• Určit jednoho člověka v radě a jednoho na úřadě, kteří za adaptaci odpovídají. Dnes leží rozdělená mezi životní prostředí a investice. A počítat s tím, že je to koordinační agenda.

Kde jsou hranice možností

Rozpočet na péči o zeleň poroste. Část těch peněz se dá utratit líp: s pasportem se dá péče zadat, ocenit a zkontrolovat, dnešní stav bez přehledu znamená ztrátu v penězích i v kvalitě. Suchomilné trvalky na místě trávníku, který se přes sezonu musí několikrát posekat, jsou v provozu levnější – s tím, že první dvě tři léta jsou u nového záhonu nejnáročnější a úspora přichází až potom. Celkové výdaje ale porostou s každou novou plochou, o kterou se někdo musí starat, a slibovat opak by bylo nepoctivé.

Stín nevznikne hned. Dobře zasazený strom s dost velkým prostorem pro kořeny roste rychle – a také se dá pořídit rovnou větší strom. Je to něco za něco: větší strom stojí víc, hůř se ujímá a menší soused ho během několika let často dožene. O tom, jestli tu bude stín za osm let nebo uhynulý strom po třetím létě, rozhoduje prostor pro kořeny a zálivka víc, než cena sazenice.

Velká část ploch ve městě a téměř všechny v krajině Roztok patří soukromým vlastníkům. Město tam může nabídnout informace a peníze z dotačních programů, rozhodnutí zůstává na majiteli.

Co může udělat každý sám

• Odpojit okapový svod od kanalizace a svést vodu na pozemek nebo do nádrže.
• Nezpevňovat celý pozemek.
• Zasadit strom na svém pozemku v předzahrádce a zalévat ho první tři léta.
• Volit ve volbách strany, pro které je téma prioritou a dokládají to jejich konkrétní kroky.

V prvním roce nového zastupitelstva chceme tři věci: dokončenou studii sídelní zeleně, rozpracovanou pasportizaci a umět jako město vytvářet projekt zeleně a plán péče o ní jako povinnou součást každé investice. Spousta dalších drobných kroků ale jde dělat současně.