A zase to frčí.

V budově úřadu skončila akce statické zajištění krovu (úspěšně). A spustila se akce kuchyňka v přízemí – asi už mám napevno spojený stavební prach a zvuk kanga po ránu s takovou tou hřejivou pohodou domova. Úřad máme nejraději rozkopaný, jinak to prostě nejde.

Děláme drobné pokroky v akci spisová služba – zdá se, že se po půl roce dobereme k tomu, jaké moduly a licence máme koupené, jaké nainstalované a jaké ve smlouvě. Ty počty samozřejmě nesedí všemi směry, ale získáváme přehled nad mírou chaosu a to ke prvním krokem k jeho zvládnutí. Hurá! (Jen to jde strašně pomalu.)

Nastupuje nám po jarních prázdninách ajťák. Tedy takový ajťák-koordinátor, u kterého se budou věci sbíhat, ne takový, co by tahal kabely a nastavoval kopírky. Těšíme se na něj a doufáme, že neuteče.

Pokračuje skvělá kauza Nádražní 26, které je plný aktuální Odraz a já jsem v ní hlavním zlounem, především bez odvahy. Teď pro změnu pokračuje tím, že by část zastupitelstva ráda chtěla, aby kontrolní výbor (tedy orgán samosprávy) kontroloval kroky opatrovníka (tedy přenesenou státní správu). Chápu, že laikovi není jasné, že to nejde, nechápu, že to není jasné zastupitelům, zvláště některým dlouholetějším. (Kontrolní výbor nemůže kontrolovat kroky opatrovníka, může ale samozřejmě dát podnět na kraj, který je tady nadřízený orgán, ať to zkontroluje on. Nebo dát podnět k opatrovnickému soudu. Který tady kroky opatrovníka schvaluje, ale kdo by se hádal. Tohle jsou přesně takové ty nudné trapné věci, které je ale potřeba vědět nebo se nebát si zjsitit, protože pak na nich stojí záležitosti typu demokratické instituce a právní stát.)

Máme plán na úpravy Tyršova náměstí, které je v hrozném stavu. Tedy, plán – arborista udělá nouzové zásahy u některých dřevin, jiné stromy, již zcela za zenitem, prostě půjdou dolů. Nejhůř to schytají dva tisy v prostředku. V podstatě není jiná možnost, než je významně ořezat, a budou nějakou dobu vypadat strašně. Trochu podsekneme túje (nebo co to je) vedle cestičky s lavičkami, kde se lidé večer bojí chodit – ať je park přehlednější, lépe se uklízí a je v něm bezpečněji. Co neumíme, je něco dosazovat. Neexistuje studie parku, která by počítala s budoucí podobou průtahu, nevíme, jestli zůstane cestní síť jak je, neexistuje plán práce s jednotlivými plochami. Nebudeme tedy dosazovat nic, ať to za pár let zase nekácíme. Museli bychom mít vizi a k ní postupně směřovat. Vizi nemáme a není politická vůle ji hledat, bohužel.

Už se zase trochu táhnou práce na zadání regulačního plánu Panenská 2 – jarní prázdniny jsou potvora a pracně hledáme termín na pracovně-návrhové schůzce se Studiem Bistro a investorem. Takže pokračování až v březnu.

Páteční dopoledne a vlastně pak i večer, sobotu, pondělí a kus úterý jsem strávila dost nemilou věcí, a to řešením napadení ženy dvěma velkými psy. Věc řeší státní policie. Není a nebude to pěkné. My jako město ve věci také můžeme udělat docela dost. Po pár kolečkách mezi právníkem, přestupkovou komisí, policajty a AI (sláva jí) mám postup připravený docela podrobně. Takže jsme v pondělí spustili postup týkající se majitelů psů, přestupkové komise, městské a státní policie, KVS, živnostenského úřadu, kynologů a kde koho dalšího. Vzhledem k tomu, že víme o třech útocích psů těchto majitelů (kvůli výzvě k zaslání starších podnětů), opravdu není na co čekat.