Fotografie:  Sídliště Dubečnice; Foto Jan Žirovnický 2020, použito se svolením autora

Město pod tlakem

Ranní proud lidí k nádraží, auta u školy a znovu plné náměstí nejsou náhoda ani jeden špatný den v dopravě. Ve městě je těsněji. Roztoky mají charakter, kvůli kterému jsou žádané: řeku, Tiché údolí, staré vily, vlak do Prahy na dosah a krajinu hned za domem. Právě proto na ně tlak neustupuje.

Podle Českého statistického úřadu měly Roztoky na konci roku 2000 celkem 5 713 obyvatel, na konci roku 2025 už 9 147. Za čtvrt století přibylo 3 434 lidí, zhruba 60 procent. Přitom to nevysvětluje porodnost. V roce 2025 se narodilo 55 dětí a zemřelo 58 lidí. Roztoky rostou hlavně stěhováním; v roce 2025 se přistěhovalo o 62 lidí víc, než se odstěhovalo. Táhne je pražská aglomerace a podle projekcí ČSÚ bude tlak dál sílit: Praha a Středočeský kraj dohromady mají do roku 2050 narůst téměř o půl milionu obyvatel.

Tady začíná skutečný urbanismus a jeho velké výzvy. Konkrétní dům se může líbit, nebo nemusí. Důležitější je, jestli město zvládne, aby s každým novým bytem přibyl také chodník, školní místo, strom, bezpečný přechod, kapacita lékaře a rozumná cesta na vlak.

Město je těsto

Město je těsto. Když má formu, může z něj být dobrý chleba. Když ji nemá, rozlije se po plechu. Sídelní kaše nevzniká jedním špatným rozhodnutím. Vzniká pomalu: rozlitím zástavby na okraje bez obchodu, bez školy, bez přirozeného centra a bez každodenních cest, které se dají zvládnout pěšky. Bytový dům pak nedává smysl posuzovat jen podle parkovacích stání. Stejně důležité je, jak se od něj dítě dostane do školy, jestli je v dosahu park, obchod, zastávka nebo bezpečný chodník.

Kde už plán stavět dovoluje

A tady je jádro věci. Platný územní plán Roztok vymezuje přes 55 hektarů zastavitelných ploch. Z toho zhruba 24 hektarů připadá na bydlení a smíšené obytné plochy. Jsou to místa, kde územní plán výstavbu připouští: na Solníkách uvnitř zastavěného území, ale i za jeho hranicí, mezi Vrškami a Dubečnicí a za Cihelnou směrem na Řivnáč. Přesný rozsah si každý může prohlédnout v mapovém portálu územního plánu na webu města.

U části těchto ploch už existují regulační plány. O jejich budoucí podobě se začalo rozhodovat dávno před dnešním zastupitelstvem a žádné volební období je jednostranně nevymaže. Dnešní a příští vedení města ale pořád může hodně: hlídat podmínky, tempo výstavby, kvalitu urbanismu, veřejný prostor a dohody s investory. Právě tam se rozhodne, jestli z nových čtvrtí vznikne kus města, nebo jen soubor domů s parkováním.

Pro Roztoky by to současně mělo znamenat jednu věc: to, co je dnes v územním plánu schváleno, musí být poslední velké kolo růstu do šířky. Po zaplnění těchto ploch už město nemá kam pohodlně expandovat, aniž dál ukrojí z krajiny, kam chodíme odpočívat a sportovat. A aniž ještě tvrději narazí na dopravu, školy, parkování a technickou infrastrukturu.

Hustota je nástroj

Město přesto může růst i dál. Pomalu, kontrolovaně a v místech, která už městem jsou. Zahušťování v centru, kolem služeb, škol a zastávek přináší méně dlouhodobých škod než další výstavba na okraji. Je také levnější: krátké sítě, kratší cesty, lepší využití škol, obchodů, zastávek i veřejného prostoru. V praxi to znamená i domy o patro vyšší tam, kde to okolí unese, namísto další nové ulice na louce za městem.

To nebude bezbolestné. Vyšší dům vedle nižší zástavby mění profil ulice. Stavba s sebou nese roky hluku a prachu. V přechodném období bude tlak na parkování horší. Kdo bydlí vedle, uvidí změnu, kterou nechtěl. Ale cena za rozlévání do krajiny je vyšší a dlouhodobější: nové cesty autem, děti a senioři závislí na tom, kdo je odveze, ulice a sítě, které se draze udržují, protože jich jsou na malý počet lidí dlouhé kilometry.

Čtvrthodina pěšky

Na sídelní kaši doplácejí nejvíc ti, kteří nemají auto jako prodlouženou nohu: děti a senioři. Dospělý si většinou poradí. Dítě samo neřídí, senior často řídit nechce, nebo nemůže. Proto je pro Roztoky důležitý koncept patnáctiminutového města. Většina denních potřeb má být dostupná pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou do čtvrthodiny. Pěšky je to zhruba jeden kilometr. Ale sama vzdálenost nestačí. Nikdo nebude denně chodit kilometr podél zdi, parkoviště nebo slepé fasády areálu.

Jenže to funguje jen tam, kde je dostatečná hustota lidí. Hustota nemusí být strašák. Špatná hustota je dům bez navazujících cest, bez stromů, s parkováním vytlačeným do okolních ulic. Dobrá hustota znamená živější centrum, kratší cesty, víc služeb v pěší vzdálenosti a růst tam, kde infrastruktura už je.

Co musí město hlídat

U ploch, kde územní plán výstavbu připouští, musí město tvrdě hlídat, aby spolu s byty vznikala i vybavenost. Nestačí spoléhat na to, že se noví obyvatelé přihlásí k trvalému pobytu a město si později nějak poradí. Školy, školky, ulice, stromy, přechody, zastávky, parkování a veřejná prostranství se musí řešit předem. Tempo výstavby musí dát škole i dopravě čas se přizpůsobit.

Další rozšiřování zástavby nad rámec toho, co už je schváleno, by mělo skončit. Každá další „ještě jedna plocha na okraji“ znamená další náklady, další auta a další kus krajiny pryč. Roztoky potřebují jasnou hranici mezi městem a krajinou. Tiché údolí a krajinný rámec Roztok nejsou ozdoba na pohlednici. Jsou součástí charakteru města.

Teď je potřeba posílit centra a služby v nich, bezpečné pěší trasy, stromy v ulicích, dostupnost nádraží, školní a předškolní kapacity a pravidla pro výšku a podobu domů. Ne každé zahuštění je dobré. Dobré je jen takové, které zkracuje cesty, přidává služby, zlepšuje veřejný prostor a pomáhá městu držet tvar.

Udržet formu

Roztoky se roztekly. Ale ještě pořád si mohou udržet formu: kvalitou tam, kde už město je, nebo kde územní plán připouští, že bude. U každého rozhodnutí by měla zaznít jednoduchá otázka: Pomůže to dětem dojít bezpečně do školy, seniorům zůstat samostatní, centru být živější a krajině zůstat krajinou?