01

Chceme školu, která rozvíjí potenciál každého dítěte

Na roztocké škole pracuje řada učitelek a učitelů, kteří dělají víc, než musí – mají nápady na projekty, které přesahují běžnou výuku, nebo z vlastní iniciativy učí děti zvládat emoce a budují bezpečné klima třídy. Chceme jim rozvázat ruce: aby jejich práce měla systémovou oporu, ne aby na ni byli sami. Nechceme roli zřizovatele, který škole direktivně nařizuje, co má dělat – chceme partnerský vztah založený na dialogu, ve kterém město tuhle práci podporuje a cíleně buduje bezpečné a tvůrčí prostředí pro žáky, rodiče i učitele. Platí to stejně pro dítě mimořádně nadané i pro dítě se specifickými potřebami nebo znevýhodněním – každé z nich potřebuje jinou podporu, ne jednotný přístup.

Diferenciace nemá sloužit jen dětem se specifickými potřebami. Chceme podpořit dělení do skupin podle úrovně nebo zájmu tam, kde to dává pedagogický smysl – třeba u angličtiny podle jazykové úrovně, jak se na škole už pilotně zkouší, nebo u výchov podle zájmu dětí.

Škola má umět pracovat i s dětmi se specifickými potřebami – třeba dyslexií nebo dysgrafií –, s dětmi s postižením i s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí. Podporujeme opatření, která tímhle směrem škola dělá nebo potřebuje udělat, včetně vzniku samostatných tříd pro děti s postižením na základní škole tam, kde je to pro ně oboustranně výhodnější než plná inkluze v běžné třídě.

Rozmanitost chceme rozšířit i na základní škole – nabídkou volitelných a rozšiřujících předmětů i soutěží a projektů, které jdou nad běžnou výuku a dávají prostor dětem s mimořádným nadáním.

02

Škole chybí člověk na granty a dotace

Roztocká škola má učitelky a učitele s nápady, které přesahují běžnou výuku – nemá ale nikoho, kdo by pro ně sháněl a administroval granty a dotace. Současně se tahle agenda řídí na dálku a bez každodenní znalosti provozu školy těžko.

Chceme, aby administraci grantů a dotací měl na starost člověk přímo na škole – v dosahu vedení i běžných učitelů, s dobrou znalostí školy a lidí na ní. Když se tohle podaří, otevře se škole přístup k dalším zdrojům, na které dnes nedosáhne – peníze na granty a dotace v systému jsou. Stejnou kapacitu bychom rádi měli sdílenou i pro školky, byť konkrétní forma se může lišit podle toho, co školky samy potřebují.

03

Sociální pedagog pro základní školu i školky

Sociální pedagog je sociální pracovník v dresu školy – řeší obtížné chování, těžkou situaci v rodině, spory, které vysilují učitele i rodiče, a hledá společnou řeč tam, kde se i při shodě na zájmu dítěte těžko domlouvá. Na Praze 6 nebo v Libčicích s ním mají dobré zkušenosti jako se stálou součástí školy, vedle preventisty a psychologa.

Škola je místo, kde lze problém v rodině zachytit dřív, než dosáhne závažnosti, kterou musí řešit OSPOD – a čím dřív se zachytí, tím méně je pak náročné a nákladné ho řešit. Chceme sociálního pedagoga, který bude pracovat se žáky, učiteli a rodinami na základní škole a na vyžádání i ve školkách – systémově, ne nahodile.

04

Setkávání aktérů, kteří pracují s dětmi, chceme udržet

V minulém volebním období jsme iniciovali první setkání aktérů pracujících s dětmi a mládeží – zástupců kroužků, školy, církví a sociálního odboru. Zlepšila se díky němu informovanost o tom, kdo dělá co, navázaly se kontakty, vyměnily informace o tom, kam se obrátit v nepříznivé situaci. Někteří se viděli poprvé. Chceme v setkáních pokračovat jako v platformě pro dialog o tom, jak péči o děti a dospívající ve městě zlepšovat.

05

Když někdo neví, jestli jde o problém, měl by vědět, na koho se obrátit

Rozeznat, jestli jde o problém, který je třeba řešit, nebo o běžnou součást dětství, není vždycky jednoduché – ani pro rodiče a sousedy, ani pro učitele, kteří jsou s dětmi denně. Učitelé navíc řeší specifickou obavu: že kontaktováním OSPODu nebo jiné instituce věc spíš zkomplikují, než pomůžou, pokud se nakonec ukáže, že šlo o planý poplach. Chybí jim ale prostor, kde by si to mohli v klidu a bez rizika s někým zkonzultovat, než se rozhodnou, jak dál.

Vládní program Bezpečné dětství na to upozorňuje ze dvou stran: lidé v roli svědků často neumí reagovat a nevědí, na koho se obrátit, a odborníkům pracujícím s dětmi chybí jednotné vodítko, jak riziko rozeznat a co s ním dál – k tomu má sloužit tzv. Karta KID. Chceme obojí: místní informační kampaň s jasnými kontakty (Linka bezpečí, intervenční centrum) v Odraze, na webu a v čekárnách u lékařů, a pro školu jasně nastavený kontakt pro bezpečnou konzultaci, na který se učitel může obrátit dřív, než se rozhodne věc řešit „oficiální cestou“.

06

Prevence nemá záviset na tom, který učitel se zrovna tématu věnuje

Řada učitelek a učitelů na roztocké škole už dnes z vlastní iniciativy učí děti zvládat emoce, budovat bezpečné vztahy nebo pracuje s klimatem třídy. Chybí ale zastřešení, které by tyhle aktivity propojilo do jednoho přístupu – dnes tak záleží hlavně na tom, který konkrétní učitel má k tématu blízko. Škole samotné se to potvrdilo i v měření Mapa školy, kde školní klima vyšlo jako téma k řešení.

Chceme školu v tomhle podpořit – tím, že pomůžeme najít a zaplatit koordinaci, díky které se z izolovaných iniciativ stane společný přístup celé školy.

07

Školky se musí sloučit formálně, ne pedagogicky

Roztocké školky dnes nabízejí různé pedagogické přístupy a chceme, aby to tak zůstalo. Kvůli požadavku státu na minimální velikost školského zařízení čeká roztocké školky formální sloučení do jedné organizace. Chceme, aby si každé pracoviště podrželo svůj pedagogický přístup, a sloučení využít tam, kde bude naopak úlevou – u správy budov, účetnictví, žádostí o granty a dotace a různého papírování, které dnes musí řešit každá školka zvlášť.

08

ZUŠ potřebuje rozšíření a spolky stabilitu

Roztocká ZUŠ má 280 míst. V desetitisícovém městě je to kapacita, která zájem o umělecké vzdělávání zdaleka nepokrývá. Pro srovnání: daleko menší Únětice mají pro svou ZUŠ 130 míst, necelou polovinu roztocké kapacity v obci zlomkové velikosti. V nejbližší době chceme kapacitu rozšířit sdílením prostor se základní školou. Dlouhodobě si ale umělecké vzdělávání zaslouží vlastní prostor – souvisí to i s plánovanou stavbou nové knihovny a druhé budovy úřadu, které řešíme v jiné části programu.

Umělecké vzdělávání v Roztokách nestojí jen na ZUŠ – významnou část pokrývají spolkové kroužky a kurzy. Podporujeme spolkové aktivity v uměleckém vzdělávání obecně.

Současně podporujeme záměr Sdružení Roztoč a Sedmihlásku postavit dům pro volnočasové aktivity, kroužky a kurzy – stabilní zázemí pro aktivity, které v Roztokách fungují dlouhodobě, a zároveň prostor otevřený i dalšímu volnočasovému využití.