Posledním třem týdnům dominují práce v oblasti ICT (a frustrace z nich).

Pracujeme na novém webu města. Máme grafiku, spoustu myšlenek, nakódovaný pracovní web, přístup ke všemu na něm, plné trello kartiček a mrtě úkolů, co se postupně odbavují. Je to dost práce. Spuštění plánujeme někdy na květen (podle toho, jak rychle se podaří odladit záhada integrací kolem úřední desky) a ne, ani na chvilku si nemalujeme, že by v tu dobu bylo všechno hotové. Ale bude to fajn a bude to radost. Teda doufám.

Současně se snažím pátrat po tom, jak v oblasti ICT samotného úřadu, myšleno jeho vnitřního fungování, fungují jiná města.

Zatím zjišťuji, že většina obcí v tomhle směru více či méně nefunguje. Pro města různé firmy vyvíjejí různé softwary, často umí reagovat na změny zákonů a podobně a ty systémy jsou natolik složité, že pro město nemá ani náhodou smysl, aby si takové věci dělalo samo. Člověk by čekal, že město tím pádem dostane profesionální službu na míru, kterou sice zaplatí, někdy dost krvavě, ale má za to servis, dobře fungující systém, spolehlivého partnera a méně starostí. Nebo to jsem čekala já. Oh my sweet summer child…

Situace je taková, že dodavatel není dopodrobna seznámen s procesy a agendou měst daného typu. Znamená to, že roli business analytika, tedy zásadní osoby na straně dodavatele, která nasosá postupy zákazníka a systém mu nastaví a vyladí na míru, tvoří… no, nikdo.

Město jako zákazník dostane neseřízený systém, jehož spousty možností a potenciály doplňkových řešení nezná, ani znát nemůže. A nemá většinou možnost mít ve svých řadách vlastního specialistu na takový systém, protože nemáte šanci znát dopodrobna možnosti systému, ze kterého máte zakoupenou jen nějakou část. Nehledě na to, že zvláště kolem Prahy půjde za tabulkový plat dělat IT města jen zoufalec, nebo nadšenec bez styku s realitou (nějakého takového budeme hledat příští rok, preferujeme kontakt s realitou alespoň částečný). Firmy, které jsou takovou službu schopné městům poskytnout v dostatečné podrobnosti a odbornosti externě, buď neexistují, nebo se mi k nim nedaří dostat.

Bavíme se přitom o hlavním pracovním nástroji, na kterém procesy města a jeho fungování stojí. Který je určující pro to, jestli k vám plynou informace pro vaši práci a rozhodování, kolik toho jako úředník máte šanci pro město udělat a kolika potenciálních chyb se můžete vyvarovat. Jak pracné pro vás bude hlídat čerpání rozpočtu věcí, co máte na starosti, vystavování objednávek, fakturace, vyřizování všech těch věcí, co fungování města zahrnuje, a že jich není málo. A bavíme se i o tom, jestli vaše práce bude taková, aby ji chytrý a kreativní člověk vydržel dělat dlouhodobě a na jeho místo nepřišel někdo, komu je to prostě tak nějak jedno. Nejde o málo.

Nejvíc mě na tom štve to, že v tomhle by se neměly plácat každá obec a každé město zvlášť. Tohle by měl řešit stát centrálně. Máme tu přes 6000 obcí. Každá z nich si kupuje a řeší systémy pro podporu svých veskrze totožných agend a fungování sama. Sama poptává dodavatele, sama si to snaží nastavit, sama řeší integrace jednotlivých systémů. To jsou obrovské finanční náklady, které jsou neviditelné, protože se mezi těch 6000 subjektů drobí. A jsou to neuvěřitelné režijní náklady na zbytečné starosti a zbytečnou práci, protože řešíme systémový problém na individuální úrovni. Každá obec a každé město samo.

Já vím, že vznikla DIA, že je velká snaha s touhle oblastí pohnout, stejně tak vím, že nejde chtít zázraky po 4 Pirátech v parlamentu poté, co tu máme 20letý technický dluh. Jen je prostě těžké to vidět zblízka a slyšet, že všichni řeší to samé, jen každý sám. A nevidět cestu.

(Až mě přejde ICT splín, napíšu i něco o tom, co se děje na městě. )