Ohlédnutí za posledními dvěma týdny na městě:
V pondělí nastal dlouho očekávaný highlight mého působení na radnici, a to lezení kanálama, konkrétně dešťovou stokou v Nádražní. Samozřejmě to má spojitost s průtahem a jeho řešením v této části, bylo potřeba zjistit, zda ve stoce mají kořeny lípy a celkově se podívat, v jakém je stavu. Kořeny jsme nenašli, zato jsme došli až téměř ke schodům v serpentině a bylo to velmi půvabné.
Čekají nás úsporná opatření na městských budovách, hlavně škol a školek. A odbor správy a rozvoje města přišel s myšlenkou podívat se na to trochu komplexněji a využít metodiku SBToolCZ. Protože když už to děláme, ať to děláme dobře. A tak jsme jeli na konzultaci do Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Buštěhradě a dost se těším, co z toho bude (zatím z toho je odstavec do zadávací dokumentace výběrka na projekt). Přijeli jsme o půl hodiny později, protože nějaká Šrůmová se nemohla nabažit dešťové šachty a musela ji prolézt celou včetně odbočky do Rýznerovy ulice, ale dobře to dopadlo.
Dali jsme si den na zkoumání Územního systému ekologické stability (ÚSES), to znamená biokoridorů a biocenter. A konzultace konkrétní situace, kdy nás čeká jednání s majitelkou zděděných pozemků, na kterých je část našeho místního ÚSES založená.
Měli jsme mezistátní schůzku s Úň sousedy a řešili jsme společnou problematiku koní v krajině. Koně jsou príma, ale přináší poměrně složité dialogy ohledně průchodnosti krajiny (ohradníky přes používané stezky jsou velká mrzutost), množství přístřešků, nádrží a různého příslušenství a nemilé dopravy. Je nás na krajinu hodně a máme na ni různé nároky. Balancovat tohle není jednoduché, ale nic jiného nám nezbývá, tak do toho v širším roztocko-únětickém týmu jdeme. Za naši roztockou část v první fázi místostarosta Tomáš Novotný a Tomáš Zděblo jako místní expert na ohradníky a pastevní chovy zvířat obecně.
Čím dál více vidíme, že je potřeba mít studii sídelní zeleně, a tak jsme seděli nad tím, kudy, v jakém rozpětí (a za kolik) do toho. Je to jeden ze strategických dokumentů, které město nemá, a o který by se mohlo v mnoha oblastech opřít. Zvláště pokud pro jeho zpracování bude dotační podpora, měli bychom se do jeho zpracování pustit příští rok. Ale čeká nás ohledně toho ještě spousta rozhovorů.
Ke konci minulého týdne se mi stala neuvěřitelná věc – zdá se, že konečně proběhly dva poměrně banální úkoly. Banální úkoly jsou někdy ta největší a nejnekonečnější bolest. Takže jsme asi poslali všechny faktury, tabulky a další záležitosti ohledně dotace na veřejné osvětlení a dorazil i pan Š. s dokumentací Dubečnice na osmi cédéčkách (ne, netuším proč na osmi cédéčkách, šlo to poslat mailem). Ve výsledku jsem dost zklamaná, protože pána s dokumentací jsem znala pouze z každodenního ujišťování (někdy i dvakrát denně!), že se s ní už už zastaví… a nakonec jsem ho vůbec neviděla a teď nikdy nezjistím, jestli opravdu existuje, nebo je jen přízrakem ojediněle se zjevujícím v temných močálech byrokracie. Každopádně jsem tím ztratila svůj každodenní rituál, emanaci smyslu života, světa a vůbec, ale nebojím se, prázdno v mém nitru jistě brzy vyplní nějaký podobně nekonečně nesplnitelný zcela banální úkol.
Poslední týden se mi dařilo hodně chodit, konkrétně nahoru a dolů Kostelní uličkou, jejíž rekonstrukce právě začala. Samotná rekonstrukce je projekt Tomáše Novotného a já z ní mám opravdu velkou radost, protože je to posílení spojnic pro pěší k nádraží (to opravdu potřebujeme), navíc to bude zrekonstruované tak, že tam bude opravdu radost chodit. Cihlové schody a zídky, mlat, kámen, decentní veřejné osvětlení, prostě krása. Já tam řeším hlavně takové chuťovky, jako padající suché akáty, obskurní plamínkoviště, věkovitou černou skládku a šeřík, co nám nově poskládané zídky zase rozebere, když si na něj nedáme pozor. Plus mi jde samozřejmě o to, aby Odbor správy a rozvoje města spolupracoval s Odborem životního prostředí, což je věc, kterou člověk musí trochu popostrkovat, živit a učit se. A i já se na tom skvěle učím, jak ty věci chodí a jdou dělat.
Díky radnímu Jaromírovi Beranovi možná budeme součástí pilotního projektu emaSmart, který pomáhá obcím s prací s daty. Je to webová aplikace pro úředníky a samosprávy – takže se na to moc těším, protože jestli se tím trochu vrátím ke své testerské práci „klikat na věci a nadávat na ně“, někomu to pomůže a ještě z toho budeme benefitovat jako město, je to naprosto ideální situace. Projekt nejdříve představíme v Inovační komisi (kterou musím svolat, ehm, tam mám trochu skluz) a pak hurá do toho.
Měli jsme koaliční schůzku, kde jsme otevírali náročnější témata a větší výzvy, na které v běžném konání často není prostor. A bylo to skvělé, konstruktivní a hodně nás to v několika otázkách posunulo.
A chystáme ptákoviny. Letiště Praha vypsalo granty na biodiverzitu a bylo by skvělé osvěžit pár let staré plány na podporu synantropních druhů ve městě, konkrétně jiřiček. Máme vytipovaných několik míst, kde mezi jiřičkami a lidmi dochází ke sporům (konkrétně ke sporům o okna a o balkony) a kde by stálo za to podniknout nějakou drobnou intervenci, jako náhradní hnízda na trochu chytřejších místech. A proč se držet při zemi, třeba postavíme i jiřiččí věž. Dělali bychom to až za rok, takže je to překvapení pro další jiřiččí sezónu, ale pracovat na tom začínáme teď. Snad to klapne!
